Dnes, 27. ledna, slavíme Mezinárodní den portského vína. Každý milovník vína asi ví, že se jedná o slavné fortifikované (neboli dolihované) víno, které se za posledních 400 let stalo doslova symbolem portugalského vinařství. Našli jsme ale pro vás 4 kuriozity, o kterých jste možná neměli ani ponětí.
1) Symbol lidské pracovitosti
Jsou tací, kteří tvrdí, že kdyby se spojila délka všech kamenných teras vybudovaných na strmých svazích údolí řeky Douro, byly by největší stavbou na světě, překonávající ve své velkoleposti i Velkou čínskou zeď. I to je jeden z důvodů, proč bylo údolí řeky Douro zapsáno na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
2) Sladké portské? Ne vždy...
Na konci 18. století v Lamegu, městě ve střední části Doura, se opat místního kláštera rozhodl experimentovat s pozastavením fermentace portského vína ještě před jejím dokončením. Do té doby se fermentace nechávala dojít až do úplného konce a původní portské víno tak bylo velmi suché. Hroznová pálenka se do něj přidávala až na závěr pouze pro účely konzervace. Opat pochopil, že zastavením fermentace pomocí pálenky v jejím průběhu dosáhne nejen nutné konzervace vína, ale pomůže vínu zachovat si sladkou chuť hroznu, stejně jako bohaté aroma ovoce. Sladké „víno z Lamega“ se velmi rychle stalo natolik populárním, že do konce 20 let 19. století se sladké víno vyrobené touto technologií stalo normou.
3) První denominační region na světě
Když v roce 1755 ničivé zemětřesní srovnalo Lisabon se zemí, zbyly mnohým jen oči pro pláč. V těžkých dnech se ale zrodila legenda – ministerský předseda Marquês de Pombal, který se slovy „pohřběme mrtvé a pak nakrmíme živé“ pomohl Lisabon i celé Portugalsko postavit opět na nohy. Kde na to vzal peníze? Jedním z chytrých tahů tohoto geniálního stratéga bylo vytvoření prvního regionu s denominací, tedy legální ochranou na světě. Stalo se tak v roce 1756 a markýz určil, kde, jak a z čeho se mohou vyrábět vína v regionu Douro a z jejich kontrolovaného prodeje začal vybírat tučný desátek. Anglickým překupníkům se nová praxe nikterak nelíbila. Faktem ale je, že tato kontrola výroby vína a obchodu s ním pomohla Lisabonu vstát doslova jako Fénix z popela.
4) Přesuny sudů do Porta
Proč se sudy s portským vínem přesouvaly z vinařství do Vila Nova de Gaia, sousedního města Porta? V mnoha informačních zdrojích se dočtete, že se díky tomu víno dostalo blíže k přístavům a vývoz do hlavního centra spotřeby, Anglie, se tak usnadnil. Nebo že víno blíže k moři, kde je nižší nadmořská výška a vyšší vlhkost, dozrává lépe.
Zeptáte-li se však samotných vinařů, poví vám, že se to má trošku jinak a že za vším stojí pouhopouhé kupecké počty – jejich nejlepší láhve dozrávají ve vinařstvích ve střední části Doura daleko od Porta, protože tamní mikroklimatické podmínky jsou k vínům daleko šetrnější. A víno musí do přístavu urazit cestu tak jako tak. Tím pravý důvodem vždy bylo to, že díky vysoké vlhkosti vzduchu v blízkosti oceánu jsou výpary vína ze sudů, tzv. „andělské dary“, mnohem nižší než ve vnitrozemí. Obchodníci tak byli schopni přesunem sudů snížit ztráty z 6 % na 2 % ročně.
