Den Karafiátové revoluce nebo také Den svobody. Takto bývá v Portugalsku nazýván 25. duben, nejdůležitější portugalský státní svátek. Připomíná 25. duben 1974, kdy po byla mírumilovným vojenským převratem svržena fašistická diktatura Nového státu (Estado Novo). Karafiátová revoluce (Revolução dos Cravos) přinesla Portugalcům svobodu, ukončila portugalskou koloniální válku v Africe a byla i startovacím bodem návratu portugalských vinařů na světovou scénu.
A toto je 15 věcí, které byste měli o portugalské Karafiátové revoluci vědět:
1. V tento den padla fašistická diktatura
24. dubna 1974 byl při Karafiátové revoluci svržen autoritářský režim známý pod názvem Estado Novo (Nový stát). Ten vládl Portugalsku od roku 1933 a byl inspirován konzervativními, fašistickými, antidemokratickými a autokratickými myšlenkami hlavního ideologa Antonia de Oliveira Salazara. Režim se zaštiťoval třemi hlavními symboly: „Bohem, vlastenectvím a rodinou“. Dvěma hlavními cíli diktatury byl boj proti komunismu a rovněž obhajoba portugalského kolonialismu. Salazar byl ministrem, ministerským předsedou nebo prezidentem po téměř celé období Nového státu.
2. Revoluce započala vysíláním domluvených písní v rádiu
Samotná Karafiátová revoluce odstartovala poté, co rádio Renascenca odvysílalo domluvené skladby coby znamení vyzývající k započetí naplánovaných akcí. 24. dubna v 10:55 h to byla píseň E Depois do Adeus od Paula de Carvalho a 25. dubna v 00:25 Grandola, Vila Morena od Josého Afonse (aka Zeca Afonso), která se posléze stala jedním ze symbolů revoluce. Na základě těchto skladeb začaly revolucionáři obsazovat strategické body v zemi a v rámci několika hodin byl režim Estado Novo sesazen.
3. Konec fašismu znamenal také konec portugalského kolonialismu v Africe
Konec Nového státu vedl také ke konci portugalského kolonialismu v Africe, přičemž neochota Portugalců a portugalských vojáků pokračovat ve válce byla jednou z hlavních hnacích sil revoluce.
Portugalská koloniální válka byla nelidská, nákladná a vedla ke ztrátě nespočtu životů, jak portugalských, tak afrických. Odehrála mezi léty 1961 a 1974 a trvala tak celých 13 let, 2 měsíce a 3 týdny. Portugalská armáda v ní bojovala proti rozvíjejícím se nacionalistickým hnutím v tehdejších afrických koloniích. Portugalsko dokonce čelilo embargu a sankcím od mezinárodního společenství, protože bylo jednou z posledních zemí, která dále o své kolonie bojovala, zatímco ostatní země se z Afriky stáhly již v 60. letech.
K dekolonizaci portugalské Afriky došlo ihned po revoluci. Do konce roku 1975 získalo oprávněnou nezávislost mnoho bývalých portugalských kolonií jako Angola, Mosambik či Kapverdy.
4. Lisabonský most 25. dubna pojmenován na oslavu revoluce
Slavný lisabonský most přes řeku Tejo, byl inaugurován v srpnu 1966 jako Salazarův most. V roce 1974 byl však na počest Karafiátové revoluce přejmenován na Most 25. dubna. Jeho délka přesahuje 2 000 metrů, což z něj činí 43 nejdelší visutý most na světě.
5. Karafiátová revoluce nebyla prvním ani posledním převratem 20. století
Ve 20. století se v Portugalsku odehrála ještě jiné převraty (nebo alespoň pokusy o převrat).
5. října 1910 byla tehdejší monarchie nahrazena První portugalskou republikou. Po revoluci až do vzniku Ústavy vládla Portugalsku prozatímní vláda pod vedením Teofila Bragy.
Po karafiátové revoluci proběhl další pokus o převrat 25. listopadu 1975, ten však již byl neúspěšný. Stáli za ním portugalští komunisté a socialisté, kteří doufali, že z Portugalska učiní komunistickou zemi. A stejně jako selhal tento pokus o převrat, selhaly i pokusy komunistů o vedení ekonomiky podle marxistických myšlenek. V některých regionech jako např. v Alenteju tyto pokusy vedly k dočasnému zhroucení hospodářství.
6. Ženy konečně získaly univerzální volební právo
Během Nového státu proběhlo několik voleb, ale volební právo nebylo zdaleka univerzální a volby byly silně manipulovány. PIDE, tajná policie sloužící režimu, obtěžovala a útočila na nepohodlné voliče a často docházelo k volebním podvodům. Ženy mohly sice poprvé volit již v roce 1933 při portugalském referendu o Ústavě, ale za odlišných podmínek než muži – musely dosáhnout sekundárního vzdělání (což v té době bylo velmi vzácné), zatímco mužům stačilo umět číst a psát. Až po Karafiátové revoluci se volební právo stalo opravu univerzální.
7. Portugalcům byla po revoluci navrácena svoboda slova
Během Estado Novo ztratili Portugalci svobodu projevu. U jakéhokoli rohu, na jakékoli večeři, v jakémkoli obchodě, si mohli být jisti, že naslouchá člen PIDE, tajné policie. Říci nevhodnou věc nevhodnému člověku vás mohlo poslat do vězení, kde jste mohli být mučení nebo rovnou zavražděni. Portugalci, kteří Estado Novo zažili říkají: „paredes têm ouvidos“ neboli „stěny mají uši“. Kromě ztráty svobody slova byla zavedena cenzura médií, která kontrolovala knihy, ovládala noviny, cenzurovala hudbu, umění a mnoho dalších věcí.
8. Píseň Grândola, Vila Morena byla za režimu zakázaná
Grândola, Vila Morena byla napsána Zeca Afonsem a nahrána v roce 1971. 25. dubna ji začali v rádiu vysílat jak znamení začátku vojenského převratu. Zeca Afonso nesměl za režimu pořádat oficiální koncerty, a tak společně s politickou opozici organizoval tajná setkání a z Grândoly se stal časem protestsong, který lidé zpívaly na znamení odporu vůči Novému státu. Dnes je Grândola jedním ze symbolů revoluce, demokracie a antifašismu. Speciálně její část, kde se zpívá: „o povo é quem mais ordena“, v překladu „lid je ten, který nejvíce vládne“.
9. Portugalci na oslavu revoluce slaví každoročně Den svobody
Každý rok 25. dubna slaví Portugalci v ulicích měst a vesnic Den svobody. Od starších, kteří Estado Novo zažili, až po mladé, kteří si v tento den připomínají důležitost demokracie, boje proti fašismu a konec portugalského kolonialismu. V celé zemi se tento den zpívá, tancuje, jí a pije. Ulicemi prochází slavnostní průvody a lidé s karafiáty v rukou. Je běžné, že květinářky často dávají v tento den lidem karafiáty zdarma.
10. Ačkoliv byla revoluce mírumilovná, došlo k úmrtím
Zatímco je většina vojenských převratů násilná, portugalská Karafiátová revoluce byla převážně mírumilovná. Vojáci si na protest proti režimu umístili do zbraní a do kapes svých uniforem karafiáty jako symbol odporu a míru. Ty se pak staly symbolem revoluce i nastupující demokracie. Je však pouhým mýtem, že se revoluce obešla bez obětí. Přestože byli revolucionáři mírumilovní, 4 civilisté zemřeli na základě střelby ze strany tajné policie PIDE.
11. Mnoho lidí bylo za režimu uvězněno
Mezinárodní a státní obranná policie neboli PIDE byla tajnou policií podpírající diktaturu Estado Novo. PIDE měla moc zadržovat a zavírat kohokoli, o kom si mysleli, že koná protistátní činnost. Nejvíce se pochopitelně zaměřovali na politicky a sociálně aktivní, na politickou opozici a kohokoliv, kdo projevoval revolucionářské tendence. PIDE své vězně týrala a zavraždila mnoho politických aktivistů, anarchistů, komunistů, intelektuálů i obyčejných lidí. Dodnes nejsou známa přesná čísla.
12. Salazar zemřel 4 roky před revolucí
Antonio Salazar zemřel v roce 1970, 4 roky před Karafiátovou revolucí. V roce 1968 se zranil při pádu a utrpěl krvácení do mozku. Několik týdnu poté upadl do kómatu a byl spolupracovníky sesazen z politických pozic. Když se po měsíci z kómatu probudil, jeho spolupracovníci mu o sesazení neřekli a Salazar tak až do své smrti 27. července 1970 věřil, že Portugalsku stále vládne.
13. Salazara v roce ještě stačil nahradit Marcello Caetano
Marcello Caetano byl druhým a posledním lídrem Nového státu poté, co Salazar onemocněl a zemřel. Zastával funkci premiéra od roku 1968 až do roku 1974, kdy byl sesazen Karafiátovou revolucí. I když za jeho vlády tlak na obyvatelstvo polevil, režim stále zůstával autoritářský a nesvobodný. Po revoluci Caetano odešel do brazilského exilu, kde v roce 1980 zemřel.
14. Političtí vězni byli propuštěni až den po revoluci
Přestože byla vláda svržena 25., armáda byla schopna obsadit Caxiasovu pevnost a propustit vězně až další den. Caxiasova pevnost byla největším a nejznámějším vězením pro politické vězně té doby. Odehrál se v ní i jeden ze světově nejproslulejších útěků z vězení. Několik odvážných vězňů se v roce 1960 dostalo z vězení neuvěřitelně drzým způsobem – v obrněném Chryslerovi samotného Antonia Salazara.
15. Karafiátová revoluce a Estado Novo očima filmařů
V roce 2000 vznikl film Capitães de Abril (Dubnoví kapitáni), který 25. duben 1974 a Karafiátovou revoluci popisuje. A ačkoliv jsou některé části filmového příběhu od reality poněkud vzdáleny, i tak tento film docela věrně zachycuje atmosféru revoluce, včetně některých postav jako kapitán Salgueiro, Maia či premiér Caetano.
Dalším filmem, který stojí za shlédnutí je první portugalská produkce ze stáje Netflixu pod názvem Gloria. I když není přímo o 25. dubnu, vypráví příběh mladého portugalského komunisty, který operuje jako špion ve Studené válce právě v portugalském Estado Novo. Popisuje spolupráci USA s tehdejším portugalským režimem v opozici vůči Sovětskému svazu a zobrazuje, jak život v tehdejším režimu vypadal.