Za tajemstvím vína

V 15. století se madeirské víno stalo velmi známým po celé západní Evropě. Jeho sláva se rychle šířila a víno z portugalského ostrova Madeira si získalo mnoho nadšených příznivců po celém světě. Třeba i u nóbl evropských královských dvorů, kde platilo za skutečnou hvězdu. A nejen jako nápoj – urozené dámy dokonce používaly madeiru jako parfém do kapesníčků.

Pochmurnější příležitost k využití madeiry se naskytla v roce 1478, kdy anglický král Edward IV. (1442-1483) nařídil jako odplatu za zradu popravu svého bratra, vévody Clarence. Vévoda byl známý pro svou lásku k vínu, zejména tomu madeirskému. Když uslyšel, uvězněný v londýnské věži, o blížící se popravě, vzal věci do svých rukou a utopil se v sudu jeho nejoblíbenější madeiry, sladké Malvasie. Někteří sice tvrdí, že mu k tomu bylo dopomoženo, ale kdo ví…    

„Miluju mineralitu ve vínech.“ Tato fráze může u mnohých spolustolovníků vyvolat pozvednuté obočí. Buď proto, že si vůbec nedovedou představit, co je to aroma nebo chuť minerálů, nebo patří k tomu proudu milovníků vína, který pojem „mineralita“ vůbec neuznává (podobně jako slovník Ústavu pro jazyk česky). Obě reakce mají své opodstatnění – mineralita u vína je pocit velice subjektivní a popsat ji chemicky je velice těžké i pro akademiky z oblasti vinařství a enologie. Jak tedy vyjádřit onu určitou suchost, zemitost a vlhkost, kterou vnímáte u některých vín?

V portugalských vín je mineralita popisována poměrně často, ať už vína pochází z vnitrozemí nebo od Atlantského oceánu. U vín z pobřežních regionů se velice často jako součást minerality zmiňuje i salinita – tedy vůně a chuť soli. Klasické příklady vín s určitým stupněm salinity jsou popisovány u regionů Madeira, Azory, Colares nebo Bairrada.

VÍNA Z BAIRRADY

Blízkost oceánu, mírné klima a vápencové půdy jsou hlavními atributy regionu Bairrada. Díky nim zde vznikají vína s mírnou slaností a krásnou kyselinkou – ideální jak pro výrobu tichého vína, tak i vína šumivého. Počátky produkce šumivého datujeme až do 19. století, kdy se Portugalci od Francouzů naučili tzv. tradiční metodu, a od té doby je šumivé z Bairrady respektovaným vínem nejen v Portugalsku samotném. V poslední době pak se na výsluní dostávají i vína tichá – přispívá k tomu unikátnost lokálních odrůd Bical a Baga i místního terroir – divoké počasí a proudění oceánu chrání hrozny před ztrátou kyseliny, jižanské slunce jim na druhou stranu propůjčuje bohatost a vyzrálost – vína, ať už bílá nebo červená, tak jsou perfektně vybalancovaná a s krásnou strukturou a tělem.

A je to právě odrůda Bical ve víně Marquês de Marialva Reserva Bical z vinařství Adega de Cantanhede, která je představitelem portugalských bílých vín s dotekem minerality v degustačním setu pro měsíc březen.

VÍNA ZE SETÚBALU

Další vinařskou oblastí, jejíž vína bývají spojována s mineralitou, je region Setúbal. Na mapě ho najdete zhruba 50 km jižně od hlavního města Lisabonu v místech, kde do oceánu ústí řeka Sado. Místní krajina je již více jak 3 000 let pokryta vinnou révou a je dost možná i prvním místem, kde byla v Portugalsku vysazená první odrůda vinné révy – alexandrijský muškát (Moscatel de Alexandria), který je dnes známý pro své unikátní vlastnosti jako Moscatel de Setúbal.

Nejcennější vinice se nachází v lokalitě Palmela v okolí stejnojmenné vesnice. Místo je od oceánu odděleno pohořím Serra da Arrábida. Funguje jako jakýsi klimatický nárazník – ve dne krotí nadměrné teplo a v noci zpomaluje ochlazování. Místní písčité půdy výborně odvádí nahromaděnou vlhkost hrozny, zejména modré odrůdy, v těchto podmínkách velmi dobře dozrávají. Pro místní vína je typické aroma šťavnatého ovoce, střední tělo, dlouhý závěr se špetkou soli – důvod, proč jsme víno Terras do Sado Reserva ze setúbalského vinařství Sociedade Vinícola de Palmela zařadili do březnového degustačního výběru.

VÍNA Z TRÁS-OS-MONTES

Poslední region, který si představíme jako reprezentanta minerálních vín, je Trás-os-Montes – kopcovitý kraj na severovýchodě Portugalska. Místní obyvatel zde víno vyráběli již před příchodem Římanů. Vinice zde leží na žulovém podkladu, v poměrně vysokých nadmořských výškách od cca 400 do 1000 m n.m. a čelí každoročně drsným klimatickým podmínkám – léta zde jsou horská a suchá, zimy chladné a často také se sněhovými srážkami. Tato kombinace dává vzniknout vínům se skvělým poměrem cukrů a kyselin, stejně jako rovnováhou mezi hloubkou a svěžestí v chuti, stejně jako onu tajemnou mineralitu. Ne tu lehce slanou, kterou najdete ve vínech z pobřežních oblastí, ale stejně drsnou a majestátní, jako je sama příroda v „Kraji za horama“ (jak by se název regionu Trás-os-Montes do češtiny mohl přeložit).

Vína našich přátel z vinařství FG Wines tato slova jen potvrzují. Zvláště poloha jejich vinic nacházejících se v nadmořské výšce od 600 m n. m. výše hraje velkou v harmonii chuti, kde spolu dominují šťavnatost ovoce s drsností místní žuly – třeba v jejich červeném vínu Mont’Alegre Clássico, které je rovněž součástí březnového degustačního setu.

Dnes, 27. ledna, slavíme Mezinárodní den portského vína. Každý milovník vína asi ví, že se jedná o slavné fortifikované (neboli dolihované) víno, které se za posledních 400 let stalo doslova symbolem portugalského vinařství. Našli jsme ale pro vás 4 kuriozity, o kterých jste možná neměli ani ponětí.

1) Symbol lidské pracovitosti

Jsou tací, kteří tvrdí, že kdyby se spojila délka všech kamenných teras vybudovaných na strmých svazích údolí řeky Douro, byly by největší stavbou na světě, překonávající ve své velkoleposti i Velkou čínskou zeď. I to je jeden z důvodů, proč bylo údolí řeky Douro zapsáno na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

2) Sladké portské? Ne vždy...

Na konci 18. století v Lamegu, městě ve střední části Doura, se opat místního kláštera rozhodl experimentovat s pozastavením fermentace portského vína ještě před jejím dokončením. Do té doby se fermentace nechávala dojít až do úplného konce a původní portské víno tak bylo velmi suché. Hroznová pálenka se do něj přidávala až na závěr pouze pro účely konzervace. Opat pochopil, že zastavením fermentace pomocí pálenky v jejím průběhu dosáhne nejen nutné konzervace vína, ale pomůže vínu zachovat si sladkou chuť hroznu, stejně jako bohaté aroma ovoce. Sladké „víno z Lamega“ se velmi rychle stalo natolik populárním, že do konce 20 let 19. století se sladké víno vyrobené touto technologií stalo normou.

3) První denominační region na světě

Když v roce 1755 ničivé zemětřesní srovnalo Lisabon se zemí, zbyly mnohým jen oči pro pláč. V těžkých dnech se ale zrodila legenda – ministerský předseda Marquês de Pombal, který se slovy „pohřběme mrtvé a pak nakrmíme živé“ pomohl Lisabon i celé Portugalsko postavit opět na nohy. Kde na to vzal peníze? Jedním z chytrých tahů tohoto geniálního stratéga bylo vytvoření prvního regionu s denominací, tedy legální ochranou na světě. Stalo se tak v roce 1756 a markýz určil, kde, jak a z čeho se mohou vyrábět vína v regionu Douro a z jejich kontrolovaného prodeje začal vybírat tučný desátek. Anglickým překupníkům se nová praxe nikterak nelíbila. Faktem ale je, že tato kontrola výroby vína a obchodu s ním pomohla Lisabonu vstát doslova jako Fénix z popela.

4) Přesuny sudů do Porta

Proč se sudy s portským vínem přesouvaly z vinařství do Vila Nova de Gaia, sousedního města Porta? V mnoha informačních zdrojích se dočtete, že se díky tomu víno dostalo blíže k přístavům a vývoz do hlavního centra spotřeby, Anglie, se tak usnadnil. Nebo že víno blíže k moři, kde je nižší nadmořská výška a vyšší vlhkost, dozrává lépe.

Zeptáte-li se však samotných vinařů, poví vám, že se to má trošku jinak a že za vším stojí pouhopouhé kupecké počty – jejich nejlepší láhve dozrávají ve vinařstvích ve střední části Doura daleko od Porta, protože tamní mikroklimatické podmínky jsou k vínům daleko šetrnější. A víno musí do přístavu urazit cestu tak jako tak. Tím pravý důvodem vždy bylo to, že díky vysoké vlhkosti vzduchu v blízkosti oceánu jsou výpary vína ze sudů, tzv. „andělské dary“, mnohem nižší než ve vnitrozemí. Obchodníci tak byli schopni přesunem sudů snížit ztráty z 6 % na 2 % ročně.

V minulém dílu průvodce světem madeirského vína pro začátečníky jsme vás seznámili se základními taji ohledně původu a základního třídění madeirských vín. Pojďme se v dnešním a zároveň posledním díle průvodce podívat na to, jak se madeira vyrábí a proč je ve světě tak oblíbená.

V rámci studia „chuti“ existuje něco, čemu se říká rovnováha. Když máte tekutinu nebo jídlo, které je velmi sladké a křehké, je vhodné jej vyvážit dostatkem kyselin, aby byly chutné a čerstvé. Med a citron v horké vodě je nejjednodušší způsob, jak si tuto rovnováhu představit. Horká voda pouze s medem vám dá sladký nápoj, ale když přidáte citron, jeho kyselost rychle vyrovná chuť, aby byla harmoničtější.

Tento rozpor něčeho sladkého, co se ale jeví méně sladké, lze zažít i jinak. Když ve víně cítíme broskvové aroma, často si myslíme, že je sladké, i když je uvnitř nulový cukr. Naše mysl si spojuje broskev se sladkostí, takže poté, co ucítíme toto ovoce, naše mysl předpokládá, že i chuť bude sladká. Proto musíme být opatrní vůči našim předpokladům.

ZA VŠÍM HLEDEJ KYSELINKU

Ochutnali jsme již více jak 100 různých madeirských vína a naše vnímání suchých, středně suchých, středně sladkých a sladkých vín často neodpovídala tomu, co stálo na láhvi. Najednou jsme zjistili, že suché může být bohaté a sladké, zatímco polosladké se někdy zdálo suché a strohé. Jak se to mohl stát? Své role se tu ujala kyselina!

Je zvláštní, že subtropický ostrov Madeira není ideálním místem pro zrání hroznů. A všichni si myslí opak! Svoji roli zde hraje kyselé vulkanické podloží, ale také divoké oceánské počasí. Faktem je, že si hrozny při sklizni zachovávají poměrně vysoké úrovně kyselosti – jeden z našich vinařů říká, že s některými by si jeho žena mohla i nehty odlakovat ????.  Zní to zvláštně, ale přesně toto víno potřebuje k harmonickému vyvážení cukru a k dobrému zrání. Čím více kyselin, tím sušší budete víno vnímat.

Jednotná nápověda, jak vnímat konkrétní madeirské víno, neexistuje. Časem, se znalostí stylu jednotlivých vinařství, se dá vypěstovat paměť na jednotlivá pojetí madeirského vína. Naštěstí pro nás je oněch vinařství, a tedy i stylů, pouze hrstka.

Abyste měli představu, kolik cukru je v jednotlivých vínech, podívejte se na následující tabulku s Baumého stupnicí (Baumého stupnice je mírou specifické hmotnosti roztoku, nikoli jeho koncentrace, v případě vín je to hodnota související s viskozitou). Základním pravidlem je, že 60 gramů cukru odpovídá přibližně 16 kostkám cukru:

• extra suché = <0,5 ºBé = <49,1 g/l cukru
• suché = <1,5 ºBé = <59,3 g/l cukru
• středně suché = 1,0-2,5 ºBé = 54,2-78,1 g/l cukru
• středně sladké = 2,5-3,5 ºBé = 78,1-100,04 g/l cukru
• sladké = >3,5 ºBé = >100,04 g/l cukru

Ale dejme sladkost, kyselost a jednotlivé odrůdy hroznů stranou. Hlavní otázkou je: budou nám madeirská vína chutnat? Odpověď: stoprocentně ano! Představte si bohatou, zemitou chuť sušeného ovoce, medu, kávy, melasy, ořechů a koření (kari, skořice, muškátový oříšek atd.). Přihoďte do tohoto koktejlu ještě čerstvou broskev a nějaké červené ovoce a dostanete neustále se vyvíjející víno s několika vrstvami komplexních chutí. Toto víno je zvláštní, nadpozemské a nepředvídatelné. A co je hlavní? Je návykové! Stejně jako u portského a sherry: jakmile se do něho jednou ponoříte, vaše zvědavost a touha po nových zážitcích bude věčná.

JAK SE MADEIRA VYRÁBÍ?

A teď ta nejzajímavější část celého příběhu: madeira je jedinečná nejen díky své úžasné sladkosti a strukturované chuti, ale také díky své odolnosti. Většina vín na světě (ve skutečnosti všechna, o kterých víme, kromě madeiry), když je necháte otevřená, zoxiduje, takže vám zůstane bez chuti – nevýrazná tekutina, která se hodí leda tak pro vaše boloňské špagety. Madeira, i když je ponechána otevřena, tak se nijak nemění a nijak neposouvá. Vůbec. Nevěříte? My jednou ochutnali madeirské víno, které bylo otevřen 30 let! Čtete správně: 30 let v láhvi, na polici a ve vertikální poloze! Víno bylo svěží, živé a plné charakteru – prostě něco, za co rádi dáte nějaký ten peníz.

Vzoreček pro výrobu madeiry je jednoduchá triáda: kyslík, čas a teplo. Možná vás napadne: "Počkat, to jsou přece ti největší nepřátelé jakéhokoli vína!" A vlastně máte pravdu… Až na výjimky v podobě sherry typu amontillado, portského typu tawny (které jsou rovněž zoxidované, což umožňuje těmto vínům zrát a ukázat bohaté karamelové tóny). Můžeme také jmenovat tisíce vín, kterým pomáhá dostatek času k vývoji složitějších chutí. Ale nikdy a nikde nenaleznete víno, které mu by pomáhalo teplo, nebo ještě lépe zahřívání… Ledaže to není madeira!

Pro výrobu madeirského vína se šťáva vylisovaná z hroznů fermentuje a poté se rychle doplní alkoholem z lihu s vysokým obsahem alkoholu hroznového původu. Právě tím se z něj stává víno fortifikovaná neboli dolihovaná vína. Načasování zastavení fermentace se řídí tím, jak sladké víno má vzniknout. Mošt z hroznů Malvasia je obohacen na začátku fermentace, zatímco Boal a Verdelho jsou obohaceny nejdříve čtvrtý den a Sercial až asi měsíc po zahájení fermentace. Správné načasování zastavení kvašení hroznového cukru umožňuje, aby výsledné víno bylo sladší nebo sušší. Všechna vína však budou podobná ve výsledném vysokém podílu alkoholu.

Fortifikované mladé víno se pak zahřívá jedním ze dvou způsobů: metodou „estufagem“ nebo metodou „canteiro“.

Název metody „estufagem“ pochází ze slova „estufa“ – velké nádoby, obvykle nerezová, obložené trubkami. Tímto potrubím cirkuluje horká voda a zahřívá nádobu, dokud víno nedosáhne max. 50 °C. Jde v podstatě o simulaci námořních cest do tropických moří, kdy teplo urychluje zrání nebo ještě lépe řečeno „madeirizaci“ vína. Po zahřátí víno putuje na dozrávání do velkých dřevěných sudů. Do vína přináší tóny sušeného ovoce, zavařeniny, karamelu a kouře. Má však i svá rizika – pokud to vinař s procesem zahřívání přežene, ať už u teploty nebo rychlosti, výsledné víno má tendenci vykazovat chuť spáleného karamelu. Skleníková metoda zrání se používá u mladých, tedy méně jak pětiletých madeirských vín, u která se vyrábí z odrůdy Tinta Negra Mole.

Při metodě „canteiro“ jsou mladá fortifikovaná vína přemístěna do 600litrových dřevěných sudů a umístěna na půdu na střeše, kde jsou vystavena slunečnímu žáru, které dopadá na taškovou střechu.  Doba potřebná k zahřátí vína pomocí přirozeného slunečního záření je podstatně delší (hovoříme i o 20 až 100 letech skladování!), díky čemuž je ve víně méně karamelového profilu. Sudy s vínem nejsou nikdy 100% plné, což dovoluje pomalé zoxidování vína a vývoj všech pater chutí madeirského vína, tzv. „madeirského buketu“ v podobě koření, orestovaných oříšků, sušeného ovoce, kouře atd. Tato metoda se používá pro 5 a víceletá vína, která se vyrábí ze všech dostupných odrůd.

Proces tepla, kyslíku a času vám zanechá víno, které je tak krásně zneužité, že ho nemůže zničit absolutně nic. Je to vlastně takové zocelením vína.

TAHÁK PRO NÁKUP MADEIRSKÉHO VÍNA

Když si vybíráte madeirské víno, hodí se znát pár pojmů:

• Reserva/Reserve = víno, které zrálo minimálně 5 let.
• Reserva Velha/Special Reserve/Old Reserve = víno, které zrálo minimálně 10 let.
• Reserva Extra/Extra Reserve (nad 15 let) = víno, které zrálo min 15 let. Chuťově bohatší než Reserva Velha. K dostání jen vzácně, protože většina výrobců, pokud už investuje tolik času do zrání vína, nechá ho zrát dalších 5 let, aby z něj mohly vzniknout hodnotnější frasqueiry.
• Colheita/Harvest = ročníkové víno, které zrálo minimálně 5 let.
• Frasqueira = ročníkové víno, které zrálo minimálně 20 let. Nejvzácnější vína, limitované množství, zpravidla rozprodána „en primeur“.

KDE SE DOSTAT K MADEIRSKÉMU VÍNU?

Samozřejmě, že u nás v Atlantic Wines, dalo by se napsat... Správná odpověď ale zní, že na Madeiře existuje celkem 8 výrobců fortifikovaného madeirského vína. Každý má trochu jiný styl pojetí madeiry. Někteří vyrábí madeiru těžší a hutnější, někteří dávají přednost svěžesti. Někdo se orientuje na tradičního zákazníka (rozumějte postarší anglickou dámu), někdo se více otevírá světu. Některá vinařství se specializují na kvantitu výroby, jiná spíše na kvalitu.

Což je třeba příklad vinařství Barbeito, jehož vína najdete v naší nabídce – je to vinařství poměrně mladé (tzn. má méně než sto let) a vyrábí vína, u nichž dává přednost vysoké kvalitě při menším množství než velkovýrobě. Proto se s ním běžný návštěvník ostrova Madeira nesetká v každém supermarketu či obchůdku se suvenýry. Zato se s ním zaručené setkáte ve špičkových vinotékách a restauracích nejen na Madeiře a v Portugalsku, ale i po celém světě. Madeira od Barbeitů bývá svěží, ne tak těžká, jak bývá běžné, a skvěle vystihuje terroir vulkanického ostrova. Má moderní švih, ale neztrácí respekt k úctyhodné tradici madeirského vina. Stejně jako současná tvář vinařství Ricardo Freitas, známý to rebel madeirského vinařství.   

Na produkci madeiry dohlíží Madeirský institut pro madeirské víno, krajku a jiné řemeslné výrobky (IVBAM). Kontroluje produkci od začátku, tedy pěstování hroznů až po finální výrobek, uděluje certifikace a podílí se i na šíření věhlasu madeirského vína po celém světě.

K dnešnímu dni se kolem 80 % madeirského vína vyváží z ostrova. Z toho se 81 % prodává v Evropě, hlavně do Francie (ano, pro tu jejich famózní omáčku!), Portugalska, Anglie a Německa. Mimo Evropu jsou největšími spotřebiteli Japonsko a Amerika.

Na madeirském víně je skvělé, že jeho skladování nepředstavuje žádný problém. Pokud si tedy pořídíte láhev tohoto unikátního vína, je s největší pravděpodobností v dobrém stavu a dlouho tak i zůstane. Dokud ji ovšem nevypijete… ????

Madeira... To je portugalský ostrov uprostřed Atlantiku, který je zároveň naším druhým domovem. A také název jednoho ze čtyř slavných portugalských fortifikovaných vín. Má barvu jantaru, sílu vulkánu a spoustu historie v každé láhvi. Přijměte naše pozvání na seznámení se s ní. Je to totiž naše srdeční záležitost.

Věděli jste, že Thomas Jefferson zvolil madeirské víno jako přípitek při podpisu Deklarace nezávislosti v roce 1776 nebo že bylo servírováno při inauguraci George Washingtona prezidentem USA krátce poté? Svého času byla madeira tak všudypřítomná, že se pomoci ní parfémovaly dámské kapesníčky, byla darována vojenskému personálu za službu své zemi nebo byla doporučována nemocným a přepracovaným lidem (a přezdívalo se jí „mléko starých“). Jistě pak není divu, že jí zbožňoval i sám velký Winston Churchill.

Dnes je madeirské víno spíše doménou znalců a velmi obtížně k sehnání. Zvyšující se popularita jeho domova – portugalského ostrova Madeira – jako dovolenkové destinace však madeirské víno vrací zpět na výslunní.

CO JE PŘESNĚ MADEIRSKÉ VÍNO?

Zjednodušeně řečeno, madeirské víno je fortifikované neboli dolihované víno zrající za tepla a vyráběné na portugalském ostrově v Madeira z přibližně 5 (ale při speciálních příležitostech i více) druhů hroznů. Z hlediska sladkosti se madeirského vína rozlišují 4 styly: suché, polosuché, polosladké a sladké. Pro všechny typy je pak typická výrazná kyselinka.

Výrazná kyselinka je přímým důsledkem polohy ostrova, respektive souostroví – leží necelých 600 km od západního pobřeží Maroka a je složené ze dvou obydlených (Madeira a Porto Santo) a dvou neobydlených (Desertas a Selvagens) oblastí. Vinná réva se pěstuje pouze na Madeiře a Porto Santu. Na 500 hektarech vulkanického podloží se réva nejistě potácí na smrtelně nebezpečných strmých svazích, které byly lidským úsilím přeměněny na terasovitá políčka zvaná „poios“. Na nich se vinná réva opatrovává a hrozny sklízí výhradně ručně. K zavlažování políček se odjakživa používala voda ze zavlažovacích kanálů (neboli "levád"), které na více jak 2 000 kilometrech rozvádí vodu z pramenů ležících vysoko v horách. Některé dokonce již od 16. století! Pokud hledáte důkaz toho, jak umí být lidé vynalézaví, na Madeiře ho najdete na každém kroku…

Co se týče odrůd vinné révy, hlavním hrdinou je Tinta Negra Mole – kříženec odrůd Grenache a Pinot Noir. U vyzrálejších madeirských vín narazíte také na 4 „ušlechtilé“ odrůdy Sercial, Verdelho, Boal (nebo Bual) a Malvasia (nebo Malmsey). Ve vzácných případech se dá narazit na madeirská vína z odrůd Terrantez a Bastardo, ale jsou to spíše takoví madeirští jednorožci pro opravdové nadšence. Na ostrově se pěstují i další odrůdy, které jsou tak vzácné, že se o nich mluví jen při setkání mistrů vinařů: Carão de Moça, Caracol, Complexa, Deliciosa, Listrão, Malvasia Candida, Malvasia Babosa, Malvasia Roxa, Mscatel de Málaga, Triunfo, Valverinho a Verdelho Tinto.

Pokud nyní propadáte panice, že nakupování madeirského vína bude nad vaše síly, můžete si vydechnout – proces výroby madeirského vína zbaví víno většiny vlastnosti jednotlivých odrůd, a tak není přílišné lpění na jednotlivých odrůdách jako při výběru tichých vín v tomto případě třeba. Důležitější je vědět, který styl madeirského vína chcete koupit.

STYLY MADEIRSKÉHO VÍNA

Je to ta nejzákladnější charakteristika madeirského vína. Pro každou odrůdu je typická hodnota cukrů, a na jejich základě se sladkost vína určuje. Důležitý však je i proces výroby a zrání.

Na každé etiketě madeirského vína jsou vyznačeny čtyři úrovně sladkosti:

• Seco/Dry (= suché)
• Meio Seco/Medium Dry (= polosuché)
• Meio Doce/Medium Sweet (= polosladké)
• Doce/Sweet (= sladké)

Ke každé sladkosti vín se pak vážou typické odrůdy:

• odrůda Sercial = suchá madeira (Seco/Dry) s obsah cukru ≤59,3 g/l
• odrůda Verdelho = polosuchá madeira (Meio Seco/Medium Dry) s obsah cukru 54,2-78,1 g/l
• odrůda Boal = polosladká madeira (Meio Doce/Medium Sweet) s obsahem cukru 78,1-100,04 g/l
• odrůda Malvasia = sladká madeira (Doce/Sweet) s obsahem cukru ≤100,04 g/l
• odrůda Tinta Negra Mole = všechny typy sladkostí

Snadné, že?! Nyní jednoduše zamíříte k nám na e-shop nebo do našich partnerských obchodů či barů a vyberete si madeirské víno podle preferované úrovně sladkosti, že? Ha, ani náhodou! Protože „suché“ není vždy „suché“, jak si myslíte, že by mohlo být. Minimální obsah cukru u madeirského vína je minimálně 20 g/l, Takže je, technicky vzato, každé madeirské víno sladké…

Jak vidíte, madeira je víno plné tajemství. V čem spočívá její opravdové kouzlo, jak se vyrábí a proč jsme si vybrali madeiru z vinařství Barbeito se dočtete v některém z příštích dílů...

Portugalské víno si mnozí spojují s oslavami Vánočních svátků se skleničkou portského v ruce. Nebo třeba s tradičním přípitkem britské královské rodiny při speciálních příležitostech. Portugalské vinařství toho ale nabízí mnohem více – od slavných fortifikovaných vín, přes excelentní vína stolní až po jiskřivá šumivá. Ne nadarmo se říká, že Portugalsko je skrytou perlou světového vinařství.

Portugalsko, země na samotném jihozápadním cípu Evropy, je více méně stejně velká jako Česká republika, ale na rozdíl od Česka se tu víno pěstuje na většině území, včetně ostrovů. Portugalsko zajímá ve světě 10. pozici, co se plochy vinic týče, má 14 vinařských regionů různorodého charakteru, více jak 200 mikroklimatických oblastí a více jak 250 původních odrůd, z nichž mnohé nenajdete nikde jinde na světě než právě v Portugalsku. Výsledkem je neuvěřitelná rozmanitost vín, díky níž si Portugalsko zaslouží bližší prozkoumání.

TISÍCILETÉ TRADICE

Historie výroby vína v Portugalsku je velmi dlouhá – některé archeologické nálezy naznačují, že první vinice byly vysazeny již před 4 000 lety. Pro všechny kultury, které se na území Portugalska v průběhu doby vystřídaly, bylo víno a jeho výroba důležitým zdrojem příjmů a obchodu.

S mnoha starověkými vinařskými technikami se můžeme setkat i dnes, ať už jde o šlapání hroznů nebo zrání vína ve hliněných amforách. Rodové metody se zde dědí z generace na generaci. Vinaři z 80. let dovedli portugalské vinařství k nejvyšším mezinárodním standardům kvality pomocí nových technologií, nejmladší generace dnes posunuje portugalské vinařství dála a dál díky novým zkušenostem ze zahraničních studijních cest.

MISTŘI CUVÉE

Instituce Wines of Portugal, která se stará o šíření slávy portugalských vín používá slogan “THE WORLD OF DIFFERENCE”, “svět rozdílů”. Krásně to odráží rozmanitost a exkluzivitu portugalského vína.

Dalším přízviskem, který se k portugalskému vinařství tradičně váže je “MASTERS OF BLEND”, “mistři míchání”, a odráží skutečnost, že v 80 % případů se u portugalských vín jedná o směsi několika odrůd neboli cuvée a že to těm Portugalcům s cuvéečky docela jde. Díky tomuto umění a znalosti charakteristických vlastností té které odrůdy, dosahují zaručené kvality vín v podobě aromatu, kyseliny a těla rok co rok, i když tomu ne vždy přírodní podmínky plně odpovídají.

Nejznámějšími, až posvátnými odrůdami jsou Touriga Nacional, Touriga Franca a Tinta Roriz a stojí za světovým věhlasem červených vín z oblasti Douro. Na jihu Portugalska, například v Alenteju, se pak tradiční portugalské odrůdy s oblibou míchají s odrůdami francouzskými, jako jsou například Syrah, Viognier či Alicante Bouschet, kterou si Portugalci už tak nějak přivlastnili – vždyť ji najdete i na 100 let starých vinicích. A mohli bychom pokračovat...

SVĚŽÍ VÍNA

Pokud bychom měli popsat rozmanitá portugalská vína jedním slovem, pak by to byla svěžest. Svěžest daná především přítomností kyselinky a důsledek kombinace neustále vanoucích atlantských větrů, složení půdy a středomořského podnebí. Svěžest, díky které jsou vína živá a jen zřídkakdy nudná. Svěžest, díky které jsou portugalská vína vítaným společníkem nejen v horkých letních dnech, ale také jako vítaný doplněk bohaté portugalské gastronomie.